Rotvajler je jedným z najstarších psích plemien. Jeho pôvod siaha až do dôb antického Ríma. Rimania s týmito veľkými, mastifom podobnými psami lovili diviakov. Tieto psy boli v stredoveku v Nemecku krížené s miestnymi ovčiarskymi psami, a týmto spojením vznikol rotvajler. Pôvodne bol pastierskym psom, využívaný bol však predovšetkým obchodníkmi s dobytkom a mäsiarmi pri sprevádzaní stád a pri ich strážení. V južnom Nemecku bol veľmi obľúbený ako tzv. mäsiarsky pes. Svoje meno získal po meste Rottweil am Neckar, ktoré bolo v tej dobe strediskom obchodu s dobytkom, a tieto psy sa v ňom hojne vyskytovali. Mäsiari rotvajlera používali ako duriča a strážcu. V 19. storočí zaznamenalo toto plemeno pokles popularity, pretože hnanie dobytka, pri ktorom sa tieto psy využívali, bolo zakázané a dobytok sa začal premiestňovať po železnici. Milovníci tohoto plemena však nenechali rotvajlera upadnúť do zabudnutia. V roku 1901 už bol tento pes cvičený pre bezpečnostnú službu a v roku 1910 bol uznaný za služobné plemeno. V roku 1930 sa toto plemeno dostalo do Ameriky a do Veľkej Británie
Erbový znak mäsiarov z roku 1886 (v pravo dole môžeme vidieť Rottweilera)
“Když se býk nedal přimět k další chůzi štekáním, musel ho pes na povel kousnout nad kotníkem zadní nohy. Tento zákrok byl však pro nej velmi nebezpečný, protože mohl být udeřen tvrdým paznechtem. Taková rána je stejně účinná jako úder pod bradu, který uštedří zápasník svému partnerovi. Boxera odpočítají a má klid. Rottweiler se však úderem nesměl dát odradit, a čím byla situace pro něj nebezpečnější, s tím větším elánem útočil. Zuřícího býka dovedl vždy přimět, aby v cestě pokračoval, a pak ho bez štekání sledoval ve vzdálenosti asi čtyř metrů. Schopnost přimět vzpurného býka k pořádku získavala honáckemu psu sympatii a popularitu, jaké sa dnes teší vynikající sportovci.”
úryvok z knihy Služební a pracovní plemena psů od Karla Štěpánskeho
zdroj: www.rottweilerfadyla.sk